Na planetě Amok zuřila válka biblických rozměrů. Dvě nesmiřitelné frakce sváděly boj v konfliktu, jenž už dávno ztratil smysl a živila jej jen nenávist doutnající v srdcích těch, kteří v boji přišli často o víc, než jen o majetek. Prašná údolí zkrápěla krev a slzy nesmyslného ve chvíli, kdy už dávno nešlo o hrdinství a právo. Ve chvíli, kdy smrt se zdála tou lepší alternativou, nesmiřitelní nepřátelé padali ve válečném obětí vstříc zapomnění úpadku a zničení planety. Válka byla denním chlebem, obživou i blížící se apokalypsou. Zuřila - sálala všestravujícím plamenem, nebylo odpočinku, nebylo naděje – jen války.
     A pak, po dlouhých čtyřiceti sedmi letech, válka skončila. Zbraně padly zapomenuté k zemi, lidé se chopili nástrojů a začali budovat ztracenou civilizaci lepších zítřků. Ruku v ruce začali tam, kde před padesáti lety srazila společnost na kolena nesmyslná válka. Začali znovu žít a s dlouho ztracenou nadějí šli za snem, že snad děti jejich dětí jednoho dne nebudou vyrůstat ve zbídačeném světě.
     Ale dobré konce neexistují. Na obzoru se objevil temný mrak nepřátelství. Válka hrozila znovu vypuknout ve své všeničící hrozivosti – tentokrát však naposled, neb nezbude nikoho. Znovu se zdvihají zbraně, protože ti, jenž s mírem nejsou spokojení, mají plán. Příliš pozdě byly odhaleny jejich úmysly, příliš pozdě, když už nešlo skoro nic dělat.
     Vlastně lidstvu zbývala jediná chabá naděje. Nešlo zaútočit přímo a hromadně – to by znamenalo válku. A tak osud lidstva spočinul na jediném robotu. Chloubě lidské technologické vyspělosti, staletí válečných vědomostí – avšak stále jen jednom jediném proti ohromné přesile. Musí proniknout na nepřátelské území a zničit zlo v jeho centru. Jen v tom je naděje. Poslední naděje.
     Takhle nějak vypadá základní nástin příběhu této akční hry. Jde vlastně o klasickou third person (nebo tedy spíše third robot) střílečku, kde ovládáte válečný stroj vysazený na nepřátelském území s úkolem zničit vše, co se hýbe.
     Ve skutečnosti to ale není zase tak jednoduché. Vaši velitelé moc dobře vědí, že prostě vystřílet všechno živé vzhledem k nepoměru sil nebude zase tak úplně možné, a tak se musíte soustředit na uzlové body důležité infrastruktury a velení. A samozřejmě cestou, jak už bylo řečeno, zničit vše, co se hýbe.
     Máte kanón, rakety a bomby. Toho druhého a třetího jen omezený počet, ale o to víc jsou pak účinné a ceněné. Nepřátel a budov k likvidaci je také nespočetně a ač třeba žraloci vypadají poměrně žralokovitě, tak vojáci už od začátku hry působí spíše komicky – malí, zelení, svalnatí, vytlemení příšeráci s dvěma samopaly. O to lépe se do nich střílí, ale jsou tu i miny a vybuchující ryby a spousta dalších nepříjemností které se dají nejlíp popsat snad jen tím, že jsou vesměs… nepříjemné.
     Čekají vás čtyři mise v rozličném prostředí včetně podmořské hlubiny, a i když se to zdá málo – každá je rozdělena na několik fází. A i kdyby i to vám nestačilo, je tu ještě drobné adrenalinové zpestření v podobě nemožnosti hru ukládat. A tak nám vypadává taktika krok/save a nezbývá než poradit, abyste si opravdu pozorně opisovali kódy na jednotlivé mise.
     Co se hratelnosti týče, je poměrně dobrá, ale ovladatelnost trochu pokulhává. Inu, to se dá v dobré vůli připsat obtížnosti, na kterou je potřeba si opravu zvyknout. Ne, že by byla moc velká, ale prostě je. A to je důležité.
     Naopak grafika je vzhledem k době vzniku hry velmi dobrá, čímž předznamenává styl akčních her dnešní doby ,a i když to poměrně kontrastuje se zastaralým způsobem neukládání a kódů mezi misemi, přesto však Amok je i v dnešní době dobrou hrou na pár desítek minut odreagování. Tak s chutí do toho a půl je hotovo (mluvím o záchraně světa).

Autor: Corfe