Tato dnes již herní klasika je jistě dobře známá alespoň podle názvu všem hráčům kovaných v real-time strategiích. Svým celkovým provedením, perfektní hratelností a porcí zábavy uchvátila velkou část hráčského světa a posadila je s otevřenou pusou před monitory. A bylo na co se dívat a je na co se dívat i dnes s odstupem několika let.
Hned po instalaci a spuštění hry se dostanete do základního menu. Je jednoduché, jak to má být. Můžete si navolit klasické úpravy videa a zvuku, jít okamžitě do první mise nebo si nejprve vyzkoušet tutoriál. Ten vřele doporučuji projít každému, kdo u tohoto typu hry sedí poprvé.
Dostáváte možnost zkusit si ovládání každé postavy, kterou budete mít během kampaně k dispozici. Nebezpečí žádné nehrozí, protože zde je vaše postava nesmrtelná. Naučíte se, co která postava umí, jaké jsou její výhody/nevýhody apod.
Komando, jež vysíláte provádět záškodnické kousky za záda nepříteli, má v každé misi jiný počet členů, podle toho, kolik jich bude pro vykonání úkolu třeba. Jeden každý z nich je nepostradatelný a jedinečný. Zahrajete si s příslušníkem zelených baretů, zvědem, letcem, řidičem, ženistou a dalšími.
V tutoriálu také dostanete základní informace o používaní specifického vybavení každého člena komanda. Sice je možné použít toto vybavení pomocí myši na obrazovce, kliknutím na jeho ikonu, ale mnohem lepší je používat klávesové zkratky, buď přednastavené nebo vlastní. Není totiž nic horšího, než když potřebujete např. použít nůž a následně ruku, což nutné dost často. Myší zuřivě šoupete po stole, namísto klidného zmáčknutí klávesy. Tato činnost se u zeleného bareta projeví tak, že rychle doběhne nic netušícího nepřítele, zezadu ho nožem zneškodní (jak asi…) a odnese na bezpečné místo (kde ho nikdo hledat nebude).
Velký rozdíl tutoriálu proti skutečné misi je nejenom v nesmrtelnosti postav, ale také v tom, že vám neubývají náboje (např. sniperovi). Toto je velmi důležité vědět, jakmile někde zapomenete, sniper vystřílí náboje při honu na veverku apod., a už je těžko dostanete zpátky. Všechno máte naplánováno dopředu a s sebou nenesete nic navíc. Dost bylo tutoriálu, je čas podívat se na zub vlastní hře.

Odehrává se za druhé světové války, vaši nepřátelé jsou pochopitelně Němci. Mise jdou pevně za sebou, nemáte možnost výběru zaútočit tam a nebo jinde. Celkový počet misí je 20 a díky zvyšující se obtížnosti a rozlehlosti map vám vydrží na několik týdnů zábavy.
Každá mise je uvedena krátkým, ale výstižným videem, kde se dozvíte vše podstatné o území, kde budete působit. Kamera vám ukáže, kudy byste asi tak měli postupovat, co kde provést a taky kudy vede cesta ven.
Po zahájení hry narazíte na jedno překvapení - ne vždy jsou vaši vojáci spolu pohromadě. Je to sice celkem pochopitelné, ale nečekané. Každý voják umí něco jiného, a proto může každý začínat jinde, kde na něj čeká oříšek k rozlousknutí.
Při běhu, chůzi či plížení můžete ovládat všechny vojáky najednou. Jediná věc, kterou mají všichni ve vybavení společnou, je pistole. A světe div se, neubývají z ní náboje. Také je to proto, že je to po čertech nepraktická zbraň. Dá se s ní skolit jen nějaký ten osamělý pěšák a to ještě nablízko. Proti vzdálenější skupině puškami a samopaly vyzbrojených Němců není naděje. Jsou ale situace, kdy schovaní za rohem budovy můžete někoho pár výstřely do vzduchu nalákat a společnou palbou jej zneškodnit. Tato taktika vám však často úkol moc neulehčí. Naopak, většinou se při jakémkoli výstřelu (mimo tiché sniper rifle) spustí alarm a hlídky se rozrostou o mnoho dalších vojáků. Spustit alarm je tedy způsob, jak si hru velmi stížit, ne-li zcela znemožnit dohrání mise. V několika misích se totiž alarm nesmí spustit vůbec.
Úspěšně dokončíte úkol jen v kooperaci všech mužů, které momentálně máte k dispozici. Smrt jen jednoho z nich má fatální následky pro ostatní. Pokud během mise musíte použít auto a přijdete o řidiče, je konec, misi musíte začít znovu.
Naštěstí zde funguje osvědčený save/load, který budete používat bez červenání se skoro pořád. Můžete si naplánovat akci jak chcete, pojištění pomocí uložení pozice vám velmi často přijde vhod, když vaši hrdinové i přes dodržení vašich plánů padnou za vlast. Po každé úspěšně dokončené misi stoupáte v žebříčku armádních hodností a dostáváte ocenění v podobě medailí.

Celá hra je o plánování, schovávání se, rychlých manévrech, dobré taktice a využívání prostředí. Vaši vojáci nesmí být vidět, nesmí být slyšet a nesmí po sobě nechávat. Na to je třeba dát pozor v zimě, kdy ve sněhu za vámi zůstanou šlápoty, ať chcete nebo ne. Netrvá to ale dlouho (pár sekund) a stopy se stanou méně zřetelné, až zmizí úplně (asi pořád fouká vítr a zavane je). Jakmile si nějaká hlídka vašich stop všimne, nelení a přiběhne se podívat, kde se tam asi mohly vzít. Pokud nenajde jejich původce, většinou se vrátí klidně zpátky na své místo a patroluje dál, ale někdy spustí alarm a máte o společnost postaráno.
Musíte se naučit využívat skrýší, které vám poskytuje okolí: les, zdi, velké kameny, budovy apod. Můžete se před zvídavým okem nepřítele schovat i do budov, ovšem nesmíte tam narazit na nějaké odpočívající vojáky. Okamžitě by vás přivítali střelbou.
Využívejte možnosti dosahu zorného pole nepřítele. Každý voják vidí na určitou vzdálenost - když se budete plížit, můžete se k němu dostat o pořádný kus blíž. To, kam až nepřítel vidí a kam se zrovna dívá, zjistíte, když na něj použijete ikonku oka. Od vojáka se bude rozbíhat „kužel dohledu“. Hned poznáte kde můžete stát, aniž by vás ještě zahlédl, kde se musíte už plazit a kam se vůbec neodvažujte. Pokud se voják rozhlíží, kužel se pohybuje ze strany na stranu.

Pokud máte s sebou ženistu (pozn. korektor: sapper = ženista, minér..., stopař tam není), můžete ho použít k likvidaci pohyblivých hlídek pomocí pasti. Jste schováni někde za bukem, a když kolem projde nepřátelská hlídka, do jejích stop položíte past (klasická železa) a honem se zase schováte. Když při dalším „kolečku“ cizí voják na past stoupne, ta sklapne a hned je o jednoho fašistu méně. Když je patrola vícečlenná (a v drtivé většině je), ostatní jen koukají, co se mu to stalo a po pár zmatených skocích kolem něj pokračují klidně dál. Ženista je vybaven i granáty a výbušninami. Granáty můžete s trochou štěstí použít pro „osobní účely“, ale výbušniny slouží vždy pouze pro splnění úkolu.
Jednotlivce spolehlivě odstraní zelený baret, a to pomocí nože, nebo zvěd s jedovou injekcí. Zpravidla je nutné tělo okamžitě odnést a touto vlastností (silou) disponují oba. Baret dokonce umí nosit i velmi těžké předměty, např. sud plný benzínu. Vyhodit do vzduchu menší budovu pro něj není problém, právě když má sud hořlaviny. Jen pozor, při „odpalování nálože“ pistolí - stůjte v bezpečné vzdálenosti! Jako lákadlo na jednotlivé vojáky používá baret vysílačku (možná je to rušička). Položí ji na zem, ukryje se za roh a tento aparát na dálku zapne.
Prapodivných zvuků si všimne nedaleko stojící hlídka a když po doběhnutí nevěřícně kroutí hlavou, cože to asi je, znenadání mu projede nůž hrdlem a má po starostech.
Již zmíněný zvěd mimo „otravování“ hlídek a odnášení bezduchých těl disponuje mocnou zbraní – převlekem. K tomu ovšem potřebuje gestapáckou uniformu, která buď visí někde prádelní šňůře nebo si ji on tahne s sebou. Pro spolehlivé výzvědy a záškodničení je vybaven i jazykovými znalostmi. Ideální modelová situace vypadá takto: V cestě vám stojí hlídka, kterou nemůžete odstranit, protože na ni vidí odkudsi jiná patrola. Se zvědem, převlečeným za nacistického oficíra k němu krokem plným důstojnosti dokráčíte (můžete i běžet, ale důstojnost se rychle vytratí) a oslovíte ho. On se k vám otočí a poslušně vás sleduje přesně tak dlouho, aby vaši vojáci potichu přeběhli za jeho zády. Řidiče snad není nutné nějak přibližovat, jeho schopnosti jsou jasné hned z názvu povolání, stejně jako u letce a snipera.
Poslední v řadě je tzv. žabí muž. Ten má ve svém batohu potápěčské vybavení s harpunou a mnohdy i člun.

Při hře musíte využívat všechny vlastnosti členů komanda. Ať už je nepřátel sebevíc, vždycky se dá najít chyba v jejich rozestavění nebo jiná pomoc v řešení situace. Nesnažte se však za každou cenu zabít všechny Němce, které potkáte. Ne vždy by to šlo vyřešit tichou cestou a alarm znamená velké potíže.
Pozorně si prohlédněte mapu, rozestavění hlídek a vozidel, naplánujte si cestu raději ve shodě s úvodním videem a často ukládejte. První mise nejsou zvlášť obtížné, spíš se v nich naučíte pohybovat, schovávat, používat vybavení a zdravý rozum (váš).

Po grafické stránce je hra zpracovaná velmi zdařile. Vojákům vidíte až do obličeje, terén je věrohodně vykreslený a pohyby všech jednotek jsou realistické. Když se chvíli díváte jak předpisově Němci „opisují kolečka“, jak nějaký flink v klidu pokuřuje apod., ani se vám nechce tuhle krásnou scenérii rušit.
Zvuk není pozadu za grafikou, jdou spolu ruku v ruce. Hlášky jednotek jsou perfektně namluvené (anglicky i německy) a je jim velmi dobře rozumět. Neměl by s tím mít problém ani úplný začátečník. Zvuky zbraní jsou přesné a doplňují dojem ze hry. Podřezávat nacistům hrdla je v této hře „požitek“ už kvůli tomu zvuku, který to vydá. Malou výhradu mám jenom ke zvuku výstřelu tanku - v jedné misi mě pronásledovaly a jejich střelba mi zněla jako šlapání zelí v sudu.

Při hraní si odpočinete od reality všedního dne, ovšem jen do doby, kdy se vám přestane dařit a některou akci budete několikrát opakovat. Potom nastanou chvílemi muka. Ale radím vydržet, stojí to za to. Radost z dobře naplánované akce a splněného úkolu mnohonásobně převyšuje infarktové situace, kterým se prostě nevyhnete.

Autor: J. Hondl