Z chudého pobudy a kapsáře na prince by se chtěl vypracovat jistě nejeden z nás (a to ani nemusíme obírat důchodkyně o kabelky). A dostat k tomu navíc ruku krásné princezny? Jistě, bereme všemi deseti. Ale nestává se to jen v pohádkách? Normálně bychom pokrčili rameny a řekli že ano, teď však nemusíme smutnit, neboť my v pohádce jsme. A ne jen tak v ledajaké, nýbrž v jedné pekelně hratelné.

     Převezmeme kontrolu nad takovým chudým frajírkem z ulice, zrovna když se o něj nezdravě moc zajímá stráž (a to prosím za jednoduchou a poctivou zlodějinu, žádná kauza lehkých topných olejů se nekoná). A tak, v zapadlých uličkách pouštního městečka nenápadně začíná největší dobrodružství jeho (a dost možná i vašeho herního) života. Nestává se často, že by člověk zmiňoval grafiku na prvním místě a navíc u takto staré hry, jenomže Aladdin je pohádka a pohádkový skutečně je. Všechno je typicky disneyovsky kreslené a stylyzované do jejich snad všem známé grafické techniky, což přineslo v době, kdy hra vyšla, naprosto enormní rozruch. Postavičky jsou perfektně animované a jejich pohyby nádherně groteskní (až uvidíte obtloustlého strážného, jemuž po vašem zásahu spadly kalhoty, nebo pouličního prodavače, který už si na vás mne ruce, dáte mi jistě za pravdu). I kdyby to byla nudná hra, snad jen svou grafikou a animacemi by se zapsala do herní kroniky, díky své výborné hratelnosti se ale zapisuje na jedno z předních míst a zlatým písmem. Aladdin je výpravná plošinovka, jež představuje vrchol žánru. A teď zpět k příběhu. Ten není nijak světoborný, ale co se od pohádky dá očekávat... Zatímco vy cestujete městem a pouští, nacházíte poklady v jeskyních, ocitáte se v kobkách a vůbec děláte všechno, co se od pohádkového hrdiny očekává, zlý vezír Jaffar pomalu usurpuje trůn pro sebe a po čase i zabavuje krásnou princeznu Jasmínu. Podle očekávání prozradím, že samozřejmě Jaffara porazíte a Jasmína vám padne do náruče – ale upřímně řečeno je to typické klišé, které už tušíte od začátku. K poražení roztodivných nepřátel, od obyčejných palácových vojsk, přes různé duchy a kostlivce, až po oživlé sochy a samotného Jaffara, máte pouze dvě zbraně - věrnou šavli a opravdu velkou kupu jablek po kapsách (aha, tak proto jsou ty východní kalhoty tak pytlovité), která jsou trošku překvapivě stejně účinná, jako mocné švihnutí šavlí. Mimo jablečné munice sbíráte také ještě jakési drahokamy směnitelné na jistých místech za životy, srdíčka plnící funkci healthpacků a obrázky džina, díky nimž můžete na konci levelu hrát jakousi obdobu výherního automatu. Kromě různých nepřátel vám budou život komplikovat roztodivné pasti, obvykle typické pro danou lokalitu (ve městě jsou to pole s rozžhaveným uhlím, v paláci bodce, v sopce tryskající láva a v neposlední řade ještě u plošinovek tolik oblíbené mizející plošinky). Aby opravdu žádný stereotyp nenastal, je kromě časté změny prostředí ještě zhruba v polovině hry velmi sympatická mezihra, kdy Alladin uniká ze sopky na létajícím koberci a vy mu pomáháte tento neobvyklý dopravní prostředek kočírovat tak, abyste neskončili rozmazáni po okolních překážkách. Ale ne, nic takového v Aladdinovi není, nepřátelé jakoby mizí, a vy sám se po vyplýtvání zdraví jen dostanete do péče opičky a džina, kdy po vydatné masáži a nějakém tom ovívání skočíte zpět do hry (samozřejmě, pokud máte ještě životy). Takže pokud hledáte násilnou hru, tady ji nenajdete ani v náznacích.

    Celkově je Aladdin skvělou plošinovkou ve všech aspektech, kterou si užijete ještě mnohem více, pokud ve vás pořád někde dřímá kousek dítěte. Pokud ne, rozhodně se pobavíte i tak. Z dlouhodobého hlediska této hře v podstatě není co vytknout.

Autor: Razputin