Je mnoho vážně strašných, spousty po všech stránkách skvělých a nespočet průměrných či šedivých her. Aby tato pestrá pyramida mohla existovat, hraní samo musí mít nějaké kořeny - základní kameny, jinak jednoduše není na čem stavět – dnes se s jednou takovou hrou seznámíme. I když je nepravděpodobné, že to bude vaše první setkání, neboť se jedná o skutečnou skálu, o kterou se opírá většina dnešních strategií.

Jak už jsem řekl, Dune 2 je matkou všech strategí, konkrétně těch realtimových. Ať už si užíváte na svém pc nějakou ze starších strategií či proháníte Supereme Commandera, vděčíte za to právě Dune 2. Byla to ona, kdo přinesl onen intuitivní ovládací systém jednotek, byla to ona kdo první přišel s managmentem základny a vojska, tak jak ho známe dnes a vůbec, Dune 2 přinesla onen všude používaný koncept strategie dnešních dnů. Praví profesionálové můžou namítat, že stavění budov, izometrický pohled či sběr surovin na následné vytváření jednotek už se vyskytlo v některých předešlých hrách, ale byla to právě Dune 2, která všechny tyto herní mechanismy spojila a proslavila. V dnešní době vychází jen velmi málo strategií, které by nebyly jen mírně vylepšenou Dune 2 v novém grafickém kabátku – a přes to všechno jsou skvělé a hratelné. To samo už vypovídá o revolučnosti a geniálnosti onoho strategického systému (znovu dodávám, že se jedná o realtime strategie, o začátcích turn-based strategií si povíme někdy jindy, to je úplně jiný šálek kávy). Dune 2 je duchovním pokračovatelem hry Dune, která ovšem byla spíše adventurou a až na herní prostředí nemá s dvojkou nic moc společného. Celý příběh a základ Duny se odvíjí od knih spisovatelů Franka a Briana Herbertů, kteří ve svých dílech vytvořili komplexní prostředí, celý vesmír propracovaný do velmi působivých detailů – a přesně v něm se celá Dune 2 odehrává. Na pouštní planetě Arrakis (také nazývána Dune) byla nalezena zvláštní látka, kterou kdosi kdovíproč pojmenoval Koření (možná je někde vysvětlení, já ho ale nenašel a skalní fanoušek skutečně nejsem). Má různé vlastnosti, prodlužuje život, dá se s její pomocí cestovat vesmírem a sama o sobě je velmi ceněnou obchodní komoditou. Bohužel, jak se ukázalo, je Arrakis jedinou známou planetou, kde se koření vyskytuje a jak to tak bývá, o planetu je velký zájem i přes její celkovou nehostinnost. Zpočátku se nic neděje, ale jak je Arrakis více a více kolonizována, jednotlivé planetární rody se střetávají a začíná velká tahanice o každý píď planety. Do těchto chvil vstupujete vy. Na začátku hry si vyberete svůj domovský rod ze tří největších: Atreides (jinak řečeno „ti správní“), Ordos (obchodníci zachovávající všeobecně spíše neutralitu) a nakonec moji oblíbenci Harkonnen (jinak řečeno „ti zloduši“). Tyto tři rody (profesionální znalci světa Dune vědí, že existuje ještě dost dalších národů, ale za ty hrát nemůžete a v samotné hře nemají roli, tudíž je necháme spát) jsou na svou dobu celkem odlišné a mají své specifické jednotky, což je velmi příjemné zjištění zajišťující znovuhratelnost a taktické výhody. V Dune 2 je také přítomen onen taktický prvek, kdy na začátku hraní máte mapu, ve které si vybíráte další postup částmi planety a sami určujete, kam budete kolonizovat dál. Samotné hraní je opravdu velmi charakteristické. Stavíte různé druhy budov, kde každá má svojí funkci, vytváříte vojáčky a kompletujete bojové stroje. To všechno nakupujete a tvoříte za natěžené Koření, o jehož sběr se starají vozidla Harvestery. S trochou fantazie opravdu tento herní koncept uvidíte ve skoro každé dnešní real-time strategii. Hra sama má pár much. Například ještě nikoho nenapadlo označovat více jednotek najednou, s každou musíte hýbat a útočit samostatně a třeba počítačová umělá inteligence je předvídatelná, i když na svou dobu byla poměrně vyspělá. Grafika je účelná, celkem přehledná a na dnešní dobu už velmi zastaralá, ale při hraní si zvyknete docela rychle a nikdo se snad neurazí.

Dune 2 byla skutečně revoluční, pokroková a ve všech směrech průkopnická hra, která je hráči považována za skutečnou matku strategií a ani dnes se při hraní nudit nebudete. Její hraní není jen uspokojivá strategická bitka, ale zároveň exkurze do herní historie a hodinou dějepisu pro nás stratégy.

Autor: Razputin