Jednou, někdy kolem roku 1997 se mi do rukou dostala hra, o které jsem už předtím četl a celkem jsem se na ní těšil. Předčila má očekávání. Hned úvodní intro se vyvíjelo jinak, než jsem předpokládal a mile mě to překvapilo. Začíná zhruba tak, že po cestě k hradu přijíždí na koni nabušený rytíř. Vleze dovnitř a akce začne. Bojuje s tamními trolly a bez problémů je porazí. “Klasika.” Řekl jsem si znudeně. “Opět klaďas, co to vymlátí.” Vzápětí se náš klaďas vydal pro kýžený poklad a….už to byl hrdina o hlavu kratší, a to doslova.

   Dungeon Keeper je jedna z těch nejoriginálnějších strategických her, jaké jsem kdy hrál. A stačilo k tomu jen obrátit role. Nevelíte žádné partě dobrodruhů, která prozkoumává kobky (jako v klasickém dungeonu). Vy sami jste totiž ti, kteří ty kobky staví a starají se o své přívržence. Ano, hrajete za ty zlé.
   Ve vašich řadách se tak objeví trollové, kostlivci, dominy, upíři a dokonce i draci. Každý se svým způsobem boje a vlastními kouzly. Vaši bojovníci získávají zkušenosti, přičemž maximální dosažitelnou úrovní je deset. Základní potvorou se stal ovšem imp, bez něj byste nezmohli vůbec nic. Kope nové místo ve skále, kutá zlato, sbírá zajatce, mrtvoly a dělá spoustu dalších užitečných věcí.
   K dispozici dostanete také pěknou řadu místností. Všechny mají svůj účel. Pro jejich postavení však nejdřív musíte vykutat ve skále díru, kterou posléze Impové zaberou pro vás. Pak jen vyberete typ místnosti, vhodnou jeskyni a rozměry a je hotovo.
   Každá „budova“ láká určitý druh příšer přicházejících skrz portál. Knihovna přiláká kouzelníky, dílna trolly atd. Některé jsou vskutku vydařené. Třeba mučírna přiláká sado/maso dominy (Dark Mistress), které zde s oblibou tráví svůj volný čas tím, že jedna si dobrovolně vleze na mučící přístroj a druhá ji začne bičovat. Obě si to evidentně užívají. Jen k tomu však mučírna neslouží.
   Když po boji zůstanou ranění, vaši impové je odtáhnou do vězení, kde když zemřou, získáte kostlivce. Nebo je z vězení přesunete do mučírny, jejich umučením se z nich stanou duchové. V průběhu mučení je můžete také léčit, aby neumřeli, a po čase se tito dříve nepřátelé přidají na vaši stranu.
Popisovat zde všechny místnosti nemá smysl. Je jich hodně a u žádné nebudete váhat, k čemu vlastně slouží. Navíc vám to hra vždycky vysvětlí. Když se nad nějakou „budovu“ přesunete, uslyšíte její zvuk. Na hřbitově zvony, v mučírně nářek, v KFC kvokání kuřat (nevím jak jinak tuto místnost nazvat, je to v podstatě jídelna - místo, kde se rodí kuřata – v originále je to Hatchery, což znamená líheň) atd. To celkovou atmosféru hry jen umocňuje.

   Hru ovládáte kurzorem v podobě ruky, kterou můžete své svěřence „lískat“ a popohánět tak např. Impy k větší rychlosti. Ale lískání nedoporučuji u „vyšších“ potvor. Snadno by se mohly naštvat a opustit vás.

   Teď je na řadě další aspekt hry. Pomocí kouzla „Posses Creature“ se vtělíte do některé ze svých potvor a je vám umožněno ji kompletně ovládat. Tuto možnost ovšem nemusíte za celou hru vůbec použít, záleží jen na vás. Můžete bojovat, kouzlit nebo jen tak chodit a prozkoumávat okolí (třeba se podívat do mučírny na průběh mučení).    Má to tu výhodu, že přeci jen bojujete lépe než AI (aspoň většinou). Nevýhodou pak je, že ztratíte celkový přehled o svém dungeonu. Vývojáři šli i do detailů - různý typ pohledu u různých potvor. Jako upír vidíte v odstínech krvavě rudé, jako rytíři vám v podstatné části výhledu zavází helma, jako moucha vidíte...hmmm…mnoo…jako moucha atd.

   Grafika hry byla i na svou dobu průměrná. Mohla být lepší i horší. Šlo však o co nejnižší hardwarovou náročnost a to se povedlo. Přestože jste ke konci hry vlastnili obrovský dungeon s početnou armádou příšer, hra běžela svižně už i na Pentiu 75 MHz.
   Vezmeme-li v potaz, co vše muselo AI zvládnout, je to naprosto úžasné. Všechny potvory v každý okamžik něco dělaly, bylo proto nutné vybrat kompromis grafika/hratelnost. V pohledu z očí příšery, si uvědomíte, že to nejsou 3D vymodelované postavy, ale obyčejné sprajty. Takže něco jako Doom, a to bylo v době, kdy vyšel Quake. Kdyby autoři dali na grafiku a udělali komplet 3D postavy a prostředí, jako např. u zmíněného Quaka, hra by se značně trhala i na nejvýkonnějších PC své doby (jestli by se vůbec rozjela; Quake je pouze 3D akce, kdežto DK je kombinace 3D a strategie). A v té době moc lidí takové PC nemělo.    Zvuky a hudba výborná. Ťapání chodících příšer, kouzla, nad bojištěm hluk boje, nad knihovnou šeptání…

   Na závěr stačí už jen shrnutí: Originalita, skvělá hratelnost, nepřekonatelná atmosféra, zvuky a hudba, vtělení do libovolného monstra, možnost tak vidět jeho očima a zapojit se do boje. A ještě lískání - věc kterou jste si určitě v nejedné strategii přáli udělat svým jednotkám. Tady tu možnost máte - šanci pořádně je profackovat, když vás naštvou a nedělají co mají, nebo jim dát po hubě jen tak pro radost a ukázat jim, kdo je tu pánem. Nezapomeňte, že tady jste ti zlí. Buďte zlí, je to zábava.

Autor: Zdeněk