V současné době je poměrně dost horších či lepších strategií, které umožňují vést národ od pravěku až do dob dnešních, či dokonce budoucnosti. Kdo si ale myslí, že je tento nápad premisou pouze dnešních her, je na omylu. Dávno před hrami jako Empire Earth nebo Rise of Nations totiž už existovala jedna minimálně stejně dobře hratelná strategie: Mega-lo-Mania.

Jak jsem zmínil v úvodu, jedná se o strategii (realtimovou), konkrétně typu "božská" – což neoznačuje její kvality (ač jsou nesporné), nýbrž to, že hráč je bohem svého světa a má vše pod svou kontrolou. Na začátku dostanete na výběr mezi čtyřmi bohy, kdy každý má trochu jiné postupy, názory a zaměření (zároveň jednotlivé jejich národy mají také jinou barvu, za účelem snadné identifikace nepřítele). Jakmile si vyberete toho, kdo je vám nejsympatičtější, začíná samotná hra. Máte určitý počet lidiček a ostrov k obsazení, který se skládá z několika sektorů (co sektor, to jedna obrazovka – paralerní scrolling nebyl ještě ani v plenkách). Cílem je samozřejmě obsadit všechny ostrovy (téměř třicet) a vystrnadit z nich národy ostatních tří bohů. Jakmile si vyberete startovní sektor, hra začíná a nutno říct, že poměrně stylově. Všichni vaši vesničané jsou totiž nalezlí v hlavním městském centru (jediné to počáteční budově), přičemž spojují příjemné s užitečným a takříkajíc rozšiřují váš národ. Ano, tady se nejedná o žádný v dnešních strategiích tolik moderní a vlastně nesmyslný princip – za dva kusy jídla a jedno zlato se vyloupne človíček, ale o prachobyčejný sex. I když by si váš národ určitě přál zůstat jen doma, musíte některé z vesničanů vyhnat ven, aby se začali věnovat nějaké jiné, také užitečné, ale určitě ne tolik příjemné práci. Rozhodně není dobré dát lopatu či sekeru do ruky všem, neboť rychlost nárůstu vaší populace je přímo úměrná počtu lidí v městském centru. Jedním z nejdůležitějších strategických prvků v Mega-lo-manii je tedy najít optimální poměr mezi profesemi vašich lidiček. Začínáte skutečně od počátku civilizace, těžíte pouze pár základních surovin (například dřevo, kosti, kameny,..) a rozkoukáváte se po okolí, přičemž vojáky si můžete udělat leda tak z tlupy neandrtálců s kameny a klacíky. Postupem času se ale samozřejmě rozvíjí těžba surovin i vaše technologické možnosti (podle toho, jak moc lidí máte ve výzkumných oblastech). Počet těžitelných surovin se vyšplhá až na číslo dvacet – jak se technologicky vyvíjíte, máte k dispozici i různé minerály (s až básnickými jmény – moonlite, solarium,..) a kovy (i takové zajímavé kusy jako třeba Yerridium nebo Palladium). Jistě že všechny věci netěžíte najednou, na jednom ostrově je to, na druhém ono a podle toho se také musíte zařídit. Stejně tak jako postupujete napříč věky, postupuje i vaše zbraňová a technická úroveň. Objevují se rytíři s meči, aby záhy ustoupili mocné síle perkusních mušket, které jsou o pár let později překonány automatickými zbraněmi, aby vše nakonec bylo smeteno monumentální zbraní jednoho z posledních časových období, atomovou bombou. Jakmile je obstarán základní managment základny, objevujete další sektory a zabíráte stále více místa, než narazíte na národ nepřátelského boha, kdy začíná boj. Ten může být obzvlášť zajímavý, neboť protivník je zaostalejší nebo vyspělejší než vy a tak se může lehce stát, že zatímco se vaši lučištníci šikují před nepřátelskou základnou, přilétne jednoduchý dvojplošník a poškádlí vás svým lehkým kulometem (hra s tím trochu počítá a tak je možné porazit staršími jednotkami ty silnější, což v praxi znamená, že s jedním dělem proti základně plné kopiníků neobstojíte). Zajímavé je také to, že ve hře fungují jednoduché prvky diplomacie a tak se například můžete se zeleným spiknout proti modrému, abyste mu vzápětí spolu s červeným vrazili kudlu do zad (či on vám, to už je politika – a navíc božská!). Grafika je dnes už zastaralá, ale díky své titěrnosti velmi roztomilá a stylová, přičemž se napříč léty mění i vaše budovy a je i přes nízké rozlišení velmi dobře poznat, jestli se koukáte na laboratoř či kasárna.

Mega-lo-mania není naprosto bezchybná a obsahuje pár překonaných prvků, které ale pravděpodobně nezabrání tomu, abyste si ji pořádně užili.

Autor: Razputin