Motoracer je opravdu kvalitní a originální závodní hra. Už když se mi dostala poprvé do rukou, tj. v roce jejího vydání, byl jsem z ní unešený. Samozřejmě, že v současnosti už jsou závodní simulace o kus dál, ale hratelnost, narozdíl od grafiky nebo zvuků, nestárne.
    Hra ke svému spuštění vyžaduje 16-bitovou hloubku barev, což může znepříjemňovat její spuštění, protože kvůli ní je pak nutná častá změna nastavení vašeho monitoru. Jakmile to ale zvládnete, už si budete víceméně jen užívat. Prostředí hry (resp. její menu) je velice jednoduché a vybrat si, na co máte zrovna chuť, je rychlé. Zvolíte sólo hru nebo multiplayer, pokud chcete změřit síly s kamarády. Dál vyberete herní mód, trať a stroj, který osedláte. Líbí se mi ta přímost. Dle mého nic víc není třeba.
     Prvním módem je practice, neboli trénink. Sami můžete natrénovat jednu z 8 tratí. 4 pro motokrosovou soutěž, která je zajímavější a zábavnější a 4 tratě pro silniční motocykly.
     Jsou situovány v rozmanitých prostředích od zasněžené krajiny, přes umělý stadionový okruh a závodní okruh, až po vyprahlou poušť. Další je k dispozici jednotlivý závod. Vyberete okruh, motocykl a hurá na to. Motocyklů je pro každou kategorii 8, dohromady tedy 16, ale výkonnostně nabízí obě kategorie úplně stejné kousky. Liší se pouze týmovými barvami. Posledním a nejlepším módem je rozhodně championship, neboli šampionát. Vašim úkolem je vyhrát všech 8 závodů. Postupně vystřídáte všechny tratě a krosovou i silniční motorku. A nebudete mít klid, dokud to všechno nevyhrajete. Pro mírné prodloužení zábavy je tu ještě Reverse Mode, který umožní jet závody proti jejich obvyklému směru.
      Celkově je hra hodně hratelná, ale nenabízí tolik možností, jak udržet hráče na delší dobu. Navíc se jedná spíš o arkádovější záležitost, což na herním čase taky nepřídá. Grafika není na špatné úrovni. Zvuky nejsou z nejhorších, ale časem vám asi bude připadat, že tak trochu tahají za uši. Oproti dnešním vybroušeným simulátorům může hra vypadat odfláknutě, ale i tak si užijete spoustu srandy a občas i trochu nervů, protože některé pády vypadají přinejmenším sporně. Fyzikální model občas taky zapomene na nějaký ten detail. Sem tam se mi například stalo, že jsem vyjel na velkou dunu a místo dlouhého letu s trikem jsem ji prostě jen přejel, jakoby gravitace nedovolila vznést se ani kousek.
      Kol a kolem se mi hra líbí a chyby, o kterých jsem se zmiňoval, jsou dané spíš stářím hry. Tady se kladl důraz na hratelnost a zábavu. Toho se mi dostalo a proto Motoracera řadím mezi nejlepší závodní hry, které u nás můžete najít.

Autor: Johny