V posledních dnech se mi zastesklo po „zašlé“ slávě tahových strategií, proto jsem se vrátil o několik let zpět k výborné tahovce Spellcross od slovenských tvůrců Cauldron. Tento vývojový tým nebyl nijak moc známý, ani prodejnost hry nedosahovala závratných výšin. Sám se teď divím, kde jsem tehdy sehnal 999,- Kč. Byly to pro mne tenkrát velké peníze. Postupem doby cena klesala, až nakonec CD vyšlo jako příloha časopisu Excalibur. Ten, komu se Spellcross dostalo do rukou, určitě spolu se mnou uzná, že se pyšní vynikající hratelností a také výbornou grafikou. Již začáteční intro vás překvapí svou délkou a perfektním českým dabingem. Lidstvo se právě probouzelo do nového tisíciletí s netušenými perspektivami, když v tom je zasáhla nečekaná rána, v podobě invaze cizích, znepřátelených vojsk odkudsi z vesmíru. Tito nájezdníci používají „pravěké“ zbraně, jako sekery, šípomety, balisty apod., ale brzy přijdou na řadu těžší kalibry na bázi magie.

Ano, magie se vrátila a lidstvo na ni zůstalo koukat s otevřenými ústy, protože na něco takového nebylo připraveno. Nájezdníci neznající slitování dobývají jedno území za druhým, a nechávají za sebou jen spoušť a spáleniště. Mnoho lidí zemřelo při obětování v chrámech, mnoho padlo během bojů a mnoho je jich navždy nezvěstných. Naštěstí si lidé uvědomili (asi poprvé v historii), že jejich jedinou šancí je spojit se a bojovat proti společnému nepříteli „ruku v ruce“. Tak vznikla Aliance Země, pod jejímiž prapory se shromažďují jednotky z celého světa, aby společnými silami nájezdníky vyhnali tam, odkud přišli. To ovšem není tak jednoduché, protože své slabší vybavení pro boj nahrazují obrovskou přesilou a opovržením ze smrti. Dosud nikdy nebylo lidstvo takto ohroženo, navíc neznámým protivníkem. Pro nepřítele se vžilo obecné pojmenování „Druhá strana“, „Other side“.

Hned po úvodním intru si vyberete obtížnost (pro nováčky radím tu nejjednodušší) a jste vrženi do boje. Na hlavní obrazovce vidíte sami sebe v podobě malé postavičky, osamělého pěšáka jménem John Alexandra. Vaším prvořadým úkolem je přežít, následuje přežít a když to zvládnete, musíte se dostat na druhý konec mapy na označená políčka. Po cestě narazíte pochopitelně na nepřátele, ale není jich tu nějak moc (vždyť je to vaše 1. mise..). Pomoci vám mohou spřátelené jednotky, kterých se zde také pár potuluje, a ze samé radosti se k vám připojí. Proto si mapu trochu projděte. Tyto nalezené jednotky se vás budou držet i v dalších misích, než zjistíte, že jsou pro vás nadbytečné a brání nákupu silnějších jednotek.

Po úspěšném dosažení únikového bodu se před vámi otevírají všechny možnosti hry dokořán. Před sebou uvidíte tzv. strategickou mapu, což není nic jiného než minimapa všech území, buď obsazených Other Side nebo Aliancí Země. Dále zde máte možnost kontroly nad svými jednotkami. Můžete doplňovat ty, které utrpěly ztráty, nakupovat nové nebo je dokonce přezbrojovat na úplně jiný typ. Základem pro prvních pár misí je pěchota. Je sice dost zranitelná, ale nahrazuje to možností pohybu v lese, také rychlostí a hloubkou zakopání. Zakopat se mohou všechny pozemní jednotky, technika se však z celkem pochopitelných důvodů zakope jen z části a ještě jí to déle trvá. Opevňování se využívá ve hře prakticky neustále, osobně tomu říkám zákopová válka: Zakopete své jednotky na nějakém návrším, rychlou jednotkou prozkoumáte okolí, nalákáte nájezdníky, a potom je v klidu rozstřílíte pěchotou. Ta bude v dalších fázích hry pomalu vytlačována těžkou technikou. Doporučuji si nechat dobře vytrénované pěchotní jednotky déle, budou se vám hodit zejména až narazíte na nemrtvé – poměrně záhy po začátku - a budete na ně potřebovat plamenomety. Technika zahrnuje velké množství tanků, obrněných transportérů, dělostřelectvo, protileteckou obranu, radary, raketomety a další. Patří sem i letectvo, ale tím jsem byl zklamán a ve hře jsem ho prakticky nevyužil. Každá jednotka získává v boji zkušenosti. První úrovně nabíhají celkem rychle, později přituhne. Jednotka, která zabije protivníka, získá pochopitelně více zkušenosti než jednotka, která nepřítele pouze zraní (alespoň jeden voják v jednotce zůstal naživu). Na druhou stranu v boji dochází také ke ztrátám na vaší straně, proto na strategické mapě může vojsko doplnit náborem. Nabírat lze úplné nováčky, již zdatné vojáky anebo elitu. Za každého brance se pochopitelně platí, za elitu samozřejmě nejvíc. Protože vy sami, jako John Alexandr, stoupáte po armádním žebříčku, máte možnost nasadit vždy jen omezený počet jednotek. Čím máte vyšší hodnost, tím více jich můžete nakoupit a poslat do boje. Občas takto dojde k situaci, kdy chcete koupit novou jednotku, ale na další už není místo. Potom nezbyde nic jiného, než říct sbohem bojovníkům, kteří vás zrovna nepřesvědčili, že to bez nich nepůjde, a propustit je. A kde se berou peníze na nákup vojska? Na strategické mapě je možné sledovat tok peněz ze zdrojů na dobytých územích. Z každého území lze však finance pumpovat jen po ne zrovna dlouhou dobu (omezený počet kol). Pokud máte v popisu území číslo 2/50, znamená to, že ještě dvě kola budete dostávat 50 Kč, $, Euro.. jak je vám libo. Velmi důležitou věcí na strategické mapě je také výzkum. Ten v žádném případě nepodceňujte, i když se vám bude zdát, že jde jen o vyhazování peněz. Zkoumat můžete kdeco - vylepšení pro stávající jednotky a cesty k novým jednotkám a technologiím atd. Jako všude, i zde musíte výzkum tvrdě platit. Děje se to ve správě území, kde usměrníte tok peněz buď úplně do kapsy eráru, tzn. pouze pro nákup vojska, nebo můžete peníze poměrnou částkou rozdělit na financování vědců a ještě vám něco zbyde na žold. A poslední možnost je dát všechny peníze na výzkum. Pokud chcete nechat zemi napospas nepříteli, proč ne.

Veškeré boje, přesuny vojsk, obsazování skladů, záchrany civilistů apod. se odehrávají na tzv. bojové mapě. K té se dostanete tak, že si vyberete území obsazené OS, označíte si jednotky, které chcete vyslat vstříc nepříteli a podniknete útok. Při výběru si můžete přečíst krátký popis toho, co je o území známo, a cíl mise. Cíle jsou různorodé, i když silně převažuje „zničení všech jednotek“. Občas budete muset „jen“ prozkoumat území, na mapě jsou pak vyznačeny body, kam se musíte třeba i s jednou jednotkou dostat. Nebo třeba zachránit pilota z havarovaného stroje apod. Do bojové mapy se dostanete i druhým způsobem, tedy obranou vlastního území. Tady je ale háček. Útočit můžete v jednom kole jen jednou, ale bránit se můžete víckrát. Nelze se však bránit jednotkami v daném kole vyslanými do útoku. Území, které při napadení OS nebudete bránit, padne do rukou nepřítele bez výstřelu. Pokud tedy chcete zaútočit, vždy si nechte několik jednotek v záloze pro případnou obranu jiných území. Při útoku i obraně vstoupí vybrané jednotky do bojové mapy přes tzv. startovací políčka. Dále je vše ve vašich rukou. Jen na vás záleží, zda misí projdete s úsměvem na rtech nebo budete prchat s hordou Orků v zádech. Tato startovací políčka mají ještě druhou úlohu. Pokud budete nemile překvapeni přesilou, můžete se spasit útěkem, a to právě na tato místa. Pokud zavelíte k ústupu dříve, než budou všechny vaše jednotky na ústupových bodech, odsoudili jste je k zániku pod noži OS. Jak jsem se už zmínil, nepřátel je pokaždé přesila, proto skoro vždy, kde je to možné, přijde ke slovu zakopání na kopci a vyhlížení protivníka. Ten moc chytrosti nepobral většinou se žene za vaší volavkou. Občas ale narazíte vy na opevněné střelecké jednotky nepřítele a budete mít hned o starost víc. Každá mapa je jiná, i přes to se všechny boje hodně podobají. Využívejte kopcovitého terénu ve svůj prospěch, pěchotu úspěšně maskujte v lese, obsazujte brody a mosty, kudy se dá projít jen v řadě za sebou apod. Nejprve zničte jednotky způsobující chaos ve vašich řadách tím, že zcela podkopou morálku mužstva (Nemrtví apod.). Není nic horšího, než když vám počítač po svém útoku předá „štafetu“ a vaši vojáci se namísto disciplinovaného boje dají na zbabělý útěk kamsi do neznáma, kde je o pár chvil později rozsekají orkské hordy. Počet misí se, díky nutnosti bránit již obsazená území, pohybuje někde kolem stovky, což je slušné číslo.

Nemůžu se nezmínit o povedeném českém dabingu. Hlášky jednotek jsou perfektní a také hovory se štábem pomocí vysílačky z bojové mapy zní jako skutečné. Vše podtrhuje kvalitní hudba. Skladby se dají poslouchat i jako klasické hudební CD i na HiFi nebo jiném přehrávači. Výstřely zní velmi reálně a kolikrát mám pocit, že kluci s červenými šátky na hlavě (Komando) střílí kousek ode mne. Jednotky od sebe i přes 2D prostředí vždycky rozeznáte. Zbytek je zvládnutý také velmi pěkně, rozlišení 640x480, 800x600 a 1024x768 bude snad stačit každému.

Spellcross: Poslední Bitva je výborným průměrem, možná i nadprůměrem a najde si cestu hlavně k lidem, kteří mají v oblibě tento žánr. Místy je však hra díky rozloze map rozvleklá a plná nahrávání pozic nebo restartování mise. Save byl původně možný provést jen pětkrát za misi, ale po aplikaci patche 1.06 je možno uložit hru až dvanáctkrát (záleží na obtížnosti). Každý nový save, bohužel, přemaže ten předchozí, takže žádné Save/Load se nekoná. Tímto jsem se dostal k úplnému konci, kde chci vývojářům především poděkovat za to, že se po letech k této hře vrátili a vytvořili patch, který umožňuje spustit Spellcross i pod Windows XP. Update zároveň opravil i drobné chybičky.

U hry Spellcross jsem se opravdu pobavil i po řádce let a vám přeji to samé.

Autor: Crocodilo