The Elder Scrolls: Arena znamenala v době svého vydání obrovskou revoluci, protože jako vůbec první uvedla do RPG koncept plynulého otáčení ve 3D, přibližně v grafice Doomu 1, zároveň s obrovským a otevřeným světem. Obstojí však i po třinácti letech od vydání, když se nedávno díky Oblivionu stala prababičkou ?
     Do království Tamriel se probouzíte v kůži jedné z 10 ras (Bretoni jsou dobří kouzelníci, Argoniáni zase dovedou dýchat i pod vodou atd.). Vaše situace opravdu není zrovna příjemná, nacházíte se totiž uprostřed kobky plné hladových krys a krvežíznivých goblinů. Abyste vůbec dostali příležitost stěžovat si u cestovky, která vás sem dopravila, musíte se rychle chopit meče a prosekat si cestu ven.
     Není dobré, když prvním dojmem ze hry je frustrace, ale té si opravdu během prvních kroků v Areně užijete dosyta. Mečem se totiž seká přidržením tlačítka myši a jeho tažením ve směru, kterým chcete sek provést. Než si na tento podivný a herním designem zapomenutý styl ovládání zvyknete, čeká vás pár setkání se zubatou. Dejme tomu, že máchání zbraní už jste zvládli a pár goblinů zaklepalo bačkorami ( z lidské kůže), budete si třeba chtít odpočinout a zahojit rány. Pár hodin prospíte, a potom vás čistě náhodou probudí zabiják na podstatně vyšší úrovni než jste vy. Leknutím zapomenete systém ovládání meče. Smrt, load. Dobře, že podobně vtipné momenty už v dnešních hrách nezažijete. Pár trpělivějších jedinců snad asi po půlhodince hledání najde východ (malá rada - je na jihovýchodě). Roztomilé město, které se skrývá za portálem vedoucím z dungeonu však určitě stojí za to. Jen si nezapomeňte spolu s hrou pustit i textový soubor s cenami kouzel, který najdete ve stejném adresáři, bez něj se ven nedostanete. Protipirátská ochrana umí být zákeřná i po letech.
     Se zpracováním města si autoři pohráli, to je vidět na první pohled. Nechybí kašny, ozdobné sloupy nebo vývěsní štíty. Obyvatelé města jsou samozřejmě pouze dvojrozměrní, v této oblasti by byl třetí rozměr mimo možnosti tehdejších počítačů. Proto také dění v Tamrielu tentokrát můžete sledovat jen vlastníma očima a nikoli kamerou třetí osoby, pozorovat zezadu pixeloidní obdélník držící meč by asi rychle omrzelo. Své služby ve městě nabízí za drobný peníz hospoda, a také můžete zajít do chrámu pro požehnání, nebo za hraběnkou, od které čas od času obdržíte úkol. Čeká vás prostě mnoho hodin dobré oldschoolové zábavy.
     Bohužel však většinu hráčů zcela jistě odradí už první tuhý dungeon a celková vyšší obtížnost hry, popřípadě pravěké grafické zpracování, doplněné o otravnou, naštěstí snadno vypnutelnou hudbu. Za ochutnání ale tenhle silně uleželý kousek stojí. Třeba právě vám zachutná. Zároveň už se můžete těšit na druhý díl TES s podtitulem Daggerfall, který je o dva roky mladší, a proto podstatně stravitelnější.
      P.S.: Doporučuji spouštět Arenu v DosBoxu.

    + Skvělá atmosféra, výběr postav
    - Nesmyslně vysoká obtížnost a slabý příběh

Autor: Mynny