Pokud si přečtete název této hry, jsou jen dvě možnosti: Buď patříte k mladší generaci hráčů, kteří již nemají šanci si pamatovat tento skvost a nechápavě zíráte, nebo se na vaši tváři rozlévá široký úsměv, v případě těch citlivějších z nás i ukápne slzička vyvolána paní Nostalgií. Tiše vzpomínáte a chtě nechtě se vám v hlavě přehrává věta „Takové hry se už nedělají.“, a máte pravdu. The Neverhood je skvost, který jste si zamilovali na první pohled, pro mnohé umělecké dílo, či geniální adventura a pro jiné vrchovatá porce zábavy.

Na otázku dnešních hlavounů a kmetů herního světa, zda jsou počítačové hry skutečně uměním, Neverhood odpovídá gigantickým billboardem se slovem ANO, blikajícím pestrými barvami s intenzitou nočního Las Vegas. Pokud jste Neverhood nikdy neviděli v akci, pak věřte, že vám bude jeho zpracování i tak blízké díky hodinám výtvarné výchovy. Neverhood je z plastelíny, Neverhood je plastelína, krásné pastelové odstíny a veselé barvičky spojené se spoustou legrace, to je Neverhood. Omrkněte okolní screenshoty a vězte, že v pohybu vypadá ještě lépe. Zapomeňte na zvláštní počítačové efekty, teď přichází na řadu ruční práce! Každičká obrazovka byla reálně vymodelována, každý pohyb vyplácán prsty, každičká sekvence nasnímána. Tato mravenčí práce má za následek to, že i po letech neexistuje žádná hra, která by se Neverhoodu podobala, dodává to svou vlastní nestárnoucí stylizaci a neopakovatelnost. Grafika sama tedy již hru vrývá hluboko do hráčského podvědomí. Jenomže po spuštění na vás zaútočí také něco jiného a to naprosto skvělý hudební doprovod. Unikátní hudba Terry S. Taylora (internetem kolují veselé historky typu jedení modelíny při komponování) plná pohodových rytmů a úsměvných melodií se ke hře a jejímu pomalému tempu nejen hodí, ale i sama o sobě je soběstačným počinem. Herní soundtrack má dodnes kupu obdivovatelů a rozhodně si vás získá nejedna skladba. Takže i hudba má jistý kultovní status, jenomže pravý hráč se nedá ukolébat sladkou muzikou a líbivým vzhledem a ví, že dokonalost hry dotahuje jedině hratelnost. Nemějte obavy, Neverhood je velmi zábavná adventura okořeněná takovou dávkou humoru, že se nevyhnete chvílím strávených válením se po zemi smíchy. Každá herní obrazovka je po okraj naplněná vtípky, většinou založené na trápení hlavního hrdiny Claymana (jak příhodné jméno). Hrou proplouváte jako bezstarostná rybka korálovým útesem, občas narazíte na nějaký zajímavý a originální puzzle, ale jeho obtížnost nikdy není natolik vysoká, že by vás od hry odradila. Neverhood se nedrží zavedených postupů a narážíte na absurdní situace, odkrýváte šílený příběh a zavítáte do těch nejnemožnějších míst. Neverhood má pouze jeden výraznější zápor, pokud se do něj nezamilujete na první pohled (a poslech) a patříte mezi suchary a šťouraly, nenajdete ono nadšení a asi už přesvědčit o své genialitě nedokáže. Na druhou stranu musím říct, že jsem se s takovým hráčem ještě nesetkal, stačí mu dát šanci a nechat se pohltit klidem a pohodou, který ze hry přímo sálá. Když už jsem se zmínil o příběhu, tak ten představuje poměrně zajímavý aspekt. Začíná bez vysvětlujících scének a sáhodlouhých textů, Clayman sám na svém putování nachází odkazy jiných obyvatel svého světa, hlavně ve formě malých kazetek, které představují každá střípek příběhu a válí se roztroušené všude možně. Příběh můžete odhalit a bavit se u něj, nebo se na něj vykašlat a bavit se lehce bez něj, volba je jen na vás. Hra sama vás do ničeho netlačí a nic vás nelimituje, ať už bude Clayman sežrán, rozkrájen, zbit, nebo upálen, ze všeho se oklepe a zase se (trošku přitrouble) usmívá.

The Neverhood je legendární hra ve všech směrech, proslulá zpracováním i hratelností a humorem. Nemusíte ji dohrát ani vyhrát, nejde o nic jiného, než o vaše královské pobavení a hutnou porci smíchu. Na to se dnes možná příliš zapomíná.

Autor: Razputin